Minulý týden pořádala Světová zdravotnická organizace COP11, její vlajkovou loď globální konference o kontrole tabáku, a místo posílení svého vlivu na politiku v oblasti nikotinu odhalila, jak křehká se stala její agenda.

WHO se od samého začátku snažila prosadit přísnější globální opatření proti vapingu, nikotinovým sáčkům a produktům, které nezahřívají a nehoří – to vše bez vědeckého odůvodnění, veřejné transparentnosti nebo zapojení spotřebitelů. Ale v průběhu týdne se tato strategie začala rozpadat. Co mělo být tichým schvalováním protinikotinových návrhů, se změnilo v otevřenou výzvu autoritě WHO.

Rostoucí počet zemí, včetně Nový Zéland, Albánie, Gambie, Mosambik, Severní Makedonie, Svatý Kryštof a Nevis, a Srbsko, odsunutý dozadu, ... a bránili své právo přijímat politiky, které odrážejí jejich vlastní realitu. Volali po flexibilitě v otázce mandátů a snižování škod namísto prohibice.

Konečné výsledky COP11 tento odpor odrážejí. Mnoho z nejagresivnějších “do budoucna orientovaných” ustanovení bylo změkčeno nebo přeměněno na nezávazné pokyny. WHO a její síť nevládních organizací řízená dárci byly nuceny ustoupit, protože nebyly schopny prosadit svůj model shora dolů, aniž by vyvolaly širší nesouhlas.

Skutečnost, že Nový Zéland, celosvětově úspěšný příklad snižování škod, získal ocenění “…“Špinavý popelník”ocenění“ protože jeho pragmatický přístup jen posílil absurditu současného systému. Byl to okamžik, který symbolizoval, jak ideologicky zachycený a odpojený Organizace spojené s WHO se staly.

Vnitřní konflikt EU se projevil

Jeden z největších šoků týdne přišel z vlastní delegace Evropské unie. Přestože se dohodla, že nebude prosazovat globální zákazy a progresivní opatření, Evropská komise a dánské předsednictví COP se to přesně pokusil udělat – za zavřenými dveřmi a bez mandátu.

To vyvolalo okamžitý odpor ze strany Itálie, Řecko a Polsko, který tento krok odmítl a odhalil hlubší rozpor mezi národními vládami a bruselskými byrokraty. Z příběhu se stala náhled na nadcházející bitvy v době, kdy se EU připravuje na aktualizaci své směrnice o tabákových výrobcích (TPD) a směrnice o spotřební dani z tabáku (TED).

Li Komise je ochotna vzdorovat vnitřnímu konsensu a postavit se na stranu prohibicionistů na COP11, co mohou spotřebitelé a zúčastněné strany očekávat od jednání na úrovni EU?

Poslední dny: Změna tónu, ale ne transparentnosti

Do soboty se ideologická dynamika stojící za novými zákazy z velké části zastavila. Mnoho z nejtvrdších návrhů neprošlo. Formulace byla změkčena, zákaz cigaretových filtrů byl zrušen a Všechna opatření přesahující rámec úmluvy byla učiněna dobrovolně, nikoli závazně, takže konečné rozhodnutí bylo ponecháno na národním vládám. To bylo jasným znamením, že model WHO shora dolů ztratil na síle. 

V důsledku toho, COP11 se podařilo dosáhnout pouze dohoda ohledně některých otázek životního prostředí a odpovědnosti, zatímco sekretariát FCTC byl nucen odložit většinu svých návrhů na konferenci COP12, který se bude konat v Arménii v roce 2027.

Další klíčový okamžik nastal, když Svatý Kryštof a Nevis vyzval k uznání výrobků pro snižování škod způsobených tabákem jako součást strategií veřejného zdraví. Návrh získala značnou podporu od ostatních delegací, což ukazuje, že stále více zemí je připraveno postavit se za vědu a pragmatismus. Kvůli zakořeněnému odporu prohibicionistických bloků však nebylo dosaženo konsensu a návrh nebyl zahrnut do konečných výsledků.

Však, strukturální nedostatky procesu COP zůstávají nedotčeny. Schůze se stále konaly za zavřenými dveřmi. Spotřebitelé byli stále vyloučeni. A rozhodnutí byla stále formována spíše soukromými dárci než odborníky z oblasti veřejného zdraví nebo reálnými důkazy.

Ano, tón se možná změnil – ale proces se nestal. Dokud WHO neotevře své brány a nezapojí do nich lidi, kterých se její politika dotýká, COP bude i nadále probíhající krizí legitimity.

Musíme i nadále požadovat začlenění spotřebitelů, skutečnou transparentnost při tvorbě politik a poctivý, vědecky podložený přístup k regulaci nikotinu. To znamená i nadále vyvíjet tlak na WHO a udržovat instituce, jako je Evropská komise. Hybnost je skutečná, ale nyní je čas ji urychlit, ne ustoupit.